Když Stvořitel pár měsíců po kinopremiéře dorazil na VOD platformu, byl jsem překvapen, že tak rychle a jako fanoušek žánru i zvědav. Konečně uvidím film, na který jsem se chystal na začátku října do kina, ale shodou okolností mi to nevyšlo. Mezitím mi neušlo, že vyšlo pár recenzí, které nebyly vysloveně oslavné, ale stále Stvořitele opěvovaly jako nadprůměr. A bylo i pár vyloženě pochvalných. A tak jsem měl zase po delší době nějaká očekávání. A to byla chyba. To kino je mi líto hlavně kvůli designu celého filmu, který je velmi opojný. Hodně věcí se natáčelo v Jihovýchodní Asii a vypadá to fantasticky. Rozhodně silně nadprůměrně na film, který stál „pouhých“ osmdesát miliónů dolarů. Nicméně. Pokud bych zaplatil za lístek do kina, asi bych odcházel značně nasrán, protože do tohoto designu mi tvůrci zabalili totální brak.

A o čem to je? Je rok 2065. Ve světě funguje AI. Jsou tu inteligentní roboti, kteří jsou dvojího typu. Jedni „mají tvář“ a působí lidsky a druzí mají hlavu trochu podobnou tomu, co měl Johny Pětka z filmu Číslo pět žije. Nikdo nikde nevysvětluje, proč jsou jedni takoví a druzí jiní nebo jaký je v tom rozdíl, nebo mi vysvětlení ušlo. A pak tu jsou dvě světové frakce. Amerika a Asie. Poté, co AI svrhla atomovku na Los Angeles, se rozhoří konflikt. Občas ve filmu padne informace, že tu bombu vlastně nesvrhla AI, ale to je vlastně jedno a v ději se to dál neřeší. Další věc, díky níž je konflikt stále žhavější, je to, že právě v Asii sídlí ta „hlavní AI“, která všechno jakoby řídí, což ale ve Stvořiteli nikde není ukázáno. Všechny typy robotů fungují autonomně, mají své charaktery a chovají „neřiditelně“ naprosto jako lidé. Navíc deklarují, že nechtějí válku, ale až tu válku (kterou nechtějí) vyhrají, chtějí mír. Nechtějí Ameriku zničit. Nerozumíte tomu? Já taky ne. Takže fakta. Máme tu zlou Ameriku a dobrou Asii. Což je i deklarováno několika scénami, jak nebetyčně zlí jsou ti Američané. Vždycky je to ale s podobnou mírou demence, jak se demonstrovalo „zlo“ v nedávném Rebel Moonu.

Přijde mi, že tvůrci nic nevěděli ani o tom, jak funguje nebo by mohla fungovat AI, nic nevědí ani o technologii obecně a občas ani nevědí, jak funguje základní fyzika. AI se občas chová úplně dementně a nechápete její motivace a vlastně i většina postav se chová tak, že vůbec nerozumíte „proč“. Jsem přesvědčen, že spousta scén musela blbě vypadat i na papíře. Občas se stane, že ve scénáři věci fungují a když se natočí, tak to prostě vypadá hloupě nebo nedůvěryhodně, ale to rozhodně není tento případ. Už třeba jen to, jak se s umělou inteligencí bojuje, mi nedávalo smysl ani z pohledu útočníka ani z pohledu obránce.

A pak je tu hlavní hrdina. Ten byl nedříve agentem na asijském území, kde se zamiloval, a se svou manželkou čekali dítě. No ale zlí Američané přišli, zničili místo, kde žil, ženu zabili. Pět let poté po něm chtěli, aby jim zase pomohl. Proč? Protože prý AI vytvořila superzbraň, která jim může zničit orbitální stanici „Nomád“, která také funguje jako superzbraň a může z velké výšky skenovat a ničit svět. A tak hlavní hrdina, který se jmenuje Joshua a hraje ho John David Washington (můžete ho znát třeba z filmu Tenet), jde opět na misi. Ještě je třeba dodat, že hlavní hrdina nemá ruku a nemá nohu, ty má robotické, s čímž tedy film zas tak moc nepracuje, ale to je vlastně hlavní symptom filmu. Je tady spousta zajímavých designových záležitostí, které působí jen na okrasu. První půlhodinu mě bavilo tyto designovky hltat a pak mě začalo rozčilovat, jak zoufale vám film cpe vizuálně zajímavé hračky, které působí jen a pouze na oko.

A protože na všech obrázcích je vidět malá holčička, tak asi nebude překvapením, že náš Joshua najde malou holčičku a po většinu času je pak s ní. Co je zač ta malá holčička mi tak nějak bylo jasné v první chvíli, ale film kolem toho tančí po špičkách, aby následně mohl udělat velké odhalení.

Nejvíce film selhává ve vztazích mezi postavami. Režisér Gareth Edwards je velmi silný v budování světa a vizuálu, ale hrozně špatný vypravěč a nejhorší v budování vztahů. A dokázal to třeba i u Roque One, který se mi nelíbil ze stejných důvodů a byl jsem „černá ovce“ naší redakce. Na konci Rogue One mi bylo vlastně jedno, co se s hrdiny stane. A tady jsem to měl stejně. Vlastně jsem si přál, ať je to cokoliv, ale ať už to hlavně rychle skončí. A to je obrovská škoda. Protože herecky je film obsazen velmi dobře. Hlavní dětská postava Madeleine Yuna Voyles to svým hereckým výkonem nijak nepotápí, ale jako celek to bohužel nefunguje. Vzpomínám například na nedávného Logana, který si zdaleka nekladl tak velké ambice, ale nějaký problematický vztah dospělého a dítěte za naprosto šílených okolností dokázal zpracovat naprosto skvěle.

Závěr filmu je uspěchaný, ale vlastně jsem za to rád. Často vám tam hraje tklivá hudba, která se vám snaží říkat, že se máte nějak dojmout nebo soucítit s postavami, ale to se mi bohužel nedělo. Je to obrovská škoda, hlavně když uvážím, jak skvělý má Stvořitel look. Málokdy máte pocit, že se natáčelo před modrým pozadím, využití reálných lokací dává velmi realistický vizuál, který pak totálně shazuje nerealistický děj. Film tu nádherně pracuje v kopcovitými homolemi v Ban Mung, využívá dřevěný most v Sangkhla Buri, majestátní hory a údolí v Sam Phan Bok a mohl bych pokračovat. U toho všeho musím smeknout, vypadá to nádherně. Ještě když uvážím, že se filmovalo na celkem lacinou a dostupnou Sony FX3. Ale ten scénář a příběh odpustit nedokážu. Ba naopak, o to víc mě ten film štve. Mohlo to být tak parádní a sofistikované sci-fi, kdyby se někdo víc zamyslel nad tím, o čem to bude.

A ještě si rejpnu do hudby. Původně to měla být hudba Hanse Zimmera produkovaná AI. Z toho ale sešlo. Možná by ale bylo lepší, kdyby tu hudbu AI komponovala, protože to, co výsledně Zimmer napsal, je líné klišé. A dost možná v tom u mě pracuje i to, že jsem tu hudbu vnímal trochu jinak ve chvílích, kdy se mě snaží citově vydírat smyčcema a chórama a na plátně se neděje nic, co by mě k tomu vedlo.

Stvořitel je film, u něhož jsem si prošel zvláštní trajektorií. Od počátečního nadšení ze světa až po přání, ať to hlavně nějak rychle skončí. Vůbec nechápu, co se film snaží říci. Je to o tom buďme na AI hodní? Nebo je tam někde myšlenka, že i roboti jsou lidé? Nebo je to čistě protiválečná tématika? Možná nic, možná všechno, ale film zařídil, že mě to vlastně ani nezajímá. Stvořitel je ambiciózní projekt a ta ambice ho současně i zabíjí. Ve výsledku selhává ve všem, co je důležité. Celkové vyznění je banální a povrchní. Nechápete motivace, nechápete, proč je AI tak extrémně „lidská“, jak je možné, že roboti „stárnou“ a třeba mají i jakoby lidské choroby. Spousta věcí tu nedává smysl, včetně toho proč „polidštění“ roboti pracují na polích v tak technicky pokročilé době. Jako by se AI vrátila o sto let zpátky. Ve výsledku nefunguje ani ta vizuální bohatost, protože působí jako krásné ale nedůvěryhodné kulisy. Koncept střetu dobra i zla je tu opět tak triviální, jak je to možné. Říkáte si zlatý Avatar. Možná i díky tomu nefunguje ani v častých apelech na cit nebo soucit, o které se film snaží. Za mě velmi promarněná šance.